Za Věrou Čáslavskou

Zemřela nejen legendární sportovkyně, ale především jedna z velkých osobností českého národa. Zažila největší záři slunce i hluboké ponížení.

Tak, jak se nejednou stalo v moderních českých dějinách, i na jejím příběhu se podepsala naše malost, závist, i zbabělost. Oslavovali jsme ji, byla naší národní pýchou. Nezastali jsme se jí, když ji komunističtí bossové nechali nejprve bez prostředků a jí pak milostivě dovolili drhnout podlahy v novostavbách. Měl jsem mimořádnou příležitost potkávat paní Věru Čáslavskou, protože byla patronkou našeho ústavu Život 90 a nikdy jsem z její strany nepocítil zlobu, touhu po odplatě. Na to byla příliš velkým člověkem. Cítím obrovskou vděčnost za to, že jsem ji mohl poznat.

Jsem hluboce zasažen nejen její smrtí, ale i ještě silněji jejím životem. A přijímám i svůj díl viny za její trápení na tomto světě.

Připomínejme si její osud jako memento. Měli bychom si slíbit, že nedopustíme žádné podobné křivdy.

Jan Lorman, 31. 8. 2016